Život štěněte

0. den - den porodu

1. den

    Zkontrolovali jsme paspárky na zadních nožkách - a nic. Zkoumali jsme, jestli 2 černí pejsci jsou opravdu černí a zjistili jsme, že jeden má pod ocáskem hnědý nádech. Výsledek Kesčina snažení je tedy: 5 znakatých fenek, 4 znakatí psi a 1 černý pes.

2. den - den strachu

   Začalo to tím, že Kessie nechtěla ráno žrát. Celá vyplašená jsem si vyčetla, že je nechutenství po porodu normální. Po obědě ovšem přestala i pít a teplotu jsme už naměřili 40,5 °C. Následoval telefonát vetovi, v jehož ordinaci jsme nakonec skončili. Sono naštěstí nepotvrdilo, že by byl nějaký problém. Tak zřejmě začínající zánět - v tom vedru a s těmi dlouhými chlupy, která tvoří očiskům a bakteriím živnou půdu, se asi není co divit. Večer byla teplota 39,3°C, Kessie sežrala trochu tvarohu a rohlík, tak snad bude vše v pořádku.

3.den - den obav

   Ráno jsem připravila Kessie polévku z vepřového srdce a kořenové zeleniny a doufala, že se konečně nažere. Nejdřív se na to dívala s nedůvěrou, ale potom ochutnala a zjistila, že má pořádný hlad. Propadla jsem euforii, že se to nechutenství zlomilo, navařila polévky, ale ouha Kessie už zase jen tak ďobne, abych neřekla a znechuceně se odvrátí.

   O štěňátka se Kessie stará, ale některá nemají přírůstky, snad se to zlomí, až se Kessie dá do pořádku.

4. den - den 1. příkrmu

I když se Kesčin stav pomalu lepší, tak některá šťeňátka opět ubrala na váze. Asi je to tím, že Kesča nemá tolik mléka a takovou výdrž, aby nakrmila ty naše dvě party. Přikrmili jsme tedy ta štěňátka u kterých jsme zaznamenali úbytek. Byl to krásný pohled, tokový drobeček v dlaních s kojeneckou láhví větší než je sám. Tak uvidíme co na naše snažení řekne zítra váhová tabulka.

5. den

Přikrmujeme už jen fialového pejska, ostatní pomalu přibývají na váze. Kessie je na tom stále lépe. Ovšem granule stále ignoruje - bohužele. A tak vařím a míchám - zkrátka vyvážená strava:-)

6. den - den rozhodování

Po noci, kdy se fialový pejsek asi vůbec ke Kesče nedostal je jakýsi apatický a když sekonečně dostane ke strukům, tak v tom teple usne. Snažíme se do něj lahvičkou dostat mlíčka co se dá, ale on raději spí. Rozhodla jsem se proto zajet s ním k veterináři, jestli je života schopný a máme se s ním trápit.

Vetrinář ho prohlédl, řekl, že v každém vrhu je nějaký "vejškrabek", ale že z trochou péče v začátku z něj bude krásný i když trochu drobnější pes. Tak tedy bojujeme za jeden fialový život dál.

7. den - týden života

Hned na ranní procházce  - 4:00:-(  bylo vidět, že se vše v dobré obrátilo. Kessie se už mnou netáhla jak v předchozí dny, ale radostně přede mnou běžela se vztyčeným ocasem a doma se hned zajímala co je k snědku. U štěnátek vydržela, víc jak půl hodiny - prostě super.

I náš malý fialový se k ní hrnul, tak je vidět, že můj 4 hodinový spánek má nějaký smysl.

8. den - den smutku

9.den

10. den

11.den

Štěňátka se stále zdokonalují v chůzi. Už umí udělat pár krůčků. Pak se jim ale tlapky zapletou a svalí se jak žok, to je však neodradí.

Šedý Army dnes přesáhl váhu 1 kg a růžová Aimee otevřela, sice jen na kousíček, jedno očko. 

12. a 13. den

Všechna štěňátka vidí a všichni kromě oranžové Atii mají přes 1 kg. O jídlo se hlásí se stále větší vervou a v 5 hodin ráno, při prvním "hlídaném" kojení, když už ví že máma je blízko a jídlo se blíží, mají úplné hysterické záchvaty. 

Kessie nesnese, aby měla nějaké ušmudlánky, tak je při kojení neustále čistí. To se jim ale vůbec nelíbí, protože chtějí jíst a když je Kessie neustále pošťuchuje, aby se dostala k tomu místečku, které jejímu jemnému čumáku nevoní, tak je dost obtížné udržet se u struku. 

14. den - 2 týdny !

Našim štěňátkům jsou dva týdny a za posledních pár dní udělali obrovské pokroky. I jejich vzhled se změnil - z malých morčátek s ocáskem se stávají malí psíčci. Dnes jsme štěňátka i jejich maminku odčervili.

15. den

Štěňátka jsou čím dál šikovnější a stále se zdokonalují v chůzi. Už si spolu začínají hrát - tedy jen chviličku než zase usnou. Dnes se na ně přijela podívat majitelka jejich otce Caraiba a snad se líbili. 

16.den

Dnes jsme měli rušno. Zkusili jsme totiž poprvé přikrmovat (náhradní mlého pro štěňata) z mističek. Je to velká legrace, protože štěňátka mlíčko moc a moc chtějí, ale chvíli jim trvá než pochopí, že do mističky se neleze, nešlape, nestrká se tam čumáček až po oči...a hlavně, že se mléko nesaje, ale líže. Všem se to nakonec podařilo a věříme, že zítra to bude zase o krapítek lepší, štěňátka méně upatlaná a více mlíčka bude ve štěňátkách než na nich a kolem mističek.

Také k nám přijela první rodinka vybrat si svého hlídače a kamaráda. Zdá se tedy že po červené Abbey, která pocestuje za svým pánem až do Malajsie, svou rodinu našla i žlutá Alien.

17. den

Pokračujeme se přikrmováním jednou denně po kojení a štěňátkům opravdu chutná. Od misky se nemohou ani odvalit a vypadají jako malé hruštičky. Zásady stolování ovšem ještě musíme pilovat :-), protože udržet tlapky mimo mističku je leckdy nadlidský úkol.

Také jsme všem ostřihali drápky na předních tlapkách, aby Kessie neměla tak poškrábané břicho. Zjistili jsme, že Army a Abbey už mají prořezané některé zoubky, tak uvidíme, jak dlouho Kessie kojení ještě vydrží.

18. den

Štěňátka už umí i sedět. Všem se začínají prořezávat zuby. Alien a Abbey v noci vylezly s porodní bedny, tak budeme muset podniknout protiopatření. Tuším ale, že nevydrží moc dlouho.

19. a 20. den

Štěňátka jsou dosud plně kojená jen po podvečerním kojení zkoušíme dokrmovat z mističek. Jsou stále čilejší a šikovnější, začínají si spolu hrát a někteří doráží i na Kessie. Když není jejich řada na kojení, tak odloženi v bedýnce těch 10minut co se krmí jejich sourozenci vijí, štěkají a ňafají, že by se člověk ustrnul.

21 .den - 3 týdny

Dnes jsme štěňátům rozšířili obzor, sundali jsme jednu stěnu porodní bedny a čekali na jejich reakci. Nikdo se nenechal zahanbit a všichni alespoň na chviličku šli zkoumat své okolí. 

22. den

Zdálo se nám, že štěňátka zvládají mléko z mističky perfektně a tak jsme jim pořídili jednu velkou štěňěčí misku o průměru 40 cm. Mléko jsme zahustili trochou kaše a štěňátkům opravdu chutnalo. Bohužel s množstvím přijatého jídlo se zvyšuje i vyměšování :-(, a tak sbíráme, utíráme a pereme.

23. den - den návštěv

Kromě našich známých nás, resp. svá štěňátka, přijeli  dnes navštívit nejdříve z Ostravy, kteří se rozhodli se pro malou sladkou Atiu. Po obědě se pak přijela rodinka s dvěmi princezničkami podívat  na růžovou Aimee.  Štěňátka byla středem zájmu všech a tolik mazlení si tedy ještě neužila.

24. den

Dnes jsem se rozhodla, že už mají štěňátka dostatečně prozkoumán prostor garáže, která se proměnila na štěňečí pokoj a i přes noc jim byl umožněn volný průchod na zahradu. Přes den této možnosti využili ti odvážnější (Abbey, Alien, Aron, Army) a i v noci někdo určitě venku byl (usvědčila ho rozťapaná hovínka:-). Starost o štěňátka se teď skládá z neustálého uklízení :-(

25.den

Štěňátka už se nekojí celou jim vyhrazenou dobu, některá se nají a potom jdou dorážet na svou mámu. Chňapají jí po uších, lezou jí po zádech, tahají jí za chlupy na tlapkách. Kessie je ale trpělivá a tak opatrně s nimi laškuje. Zajímavé je, že těchto her s mámou si nejvíce užívají právě ti dosud méně průbojní ( Atia, Aimee, Abu, Akyro).

Ven před garáž se už odvažují všichni, ale všichni se zatím drží ve vzdálenosti do 2 m od vchodu, asi aby se mohli při nebezpečí včas schovat. Kessie je od vchodu do domu pozoruje a někdy to nevydrží ( asi když se jí zdá, že už jim hrozí nebezpečí) a jde je pošťuchovat zase zpátky do garáže. Má to ovšem úplně opačný účinek, protože když přijde utíkají k ní i ti co před garáží nebyli.

26. den

Kesčina ochota kojit je stále menší a někdy jí musíme opravdu přemlouvat. Není se čemu divit štěňátka mají tlamičky plné zubů ostrých jak žiletka. Zařadili jsme tedy druhý dopolední příkrm, aby se Kessie trochu ulevilo.

Ze štěňátek rostou pěkní rošťáci, kteří se rvou navzájem, útočí na naše boty, tkaničky, prsty a zkrátla všechno co jim přijde pod ruku. Spát ještě stále chodí do porodní bedny, ale je vidět, že ten chumel ostatních už tolik nevyhledávají. 

27. den

Jakmile se objeví nějaký podnět, tak se štěňátka vyhrnou ven z garáže a dají se do hry a prozkoumávání a také vyměšování:-( Kessie se rozhodla, že kojit bude už jen venku, ale nápor chtivých zubů moc dlouho nevydrží. Naštěstí všem rozmočené granule smíchané se štěněčí kaší chutná a všichni pěkně prospívají.

28. den - 4 týdny

Dnešek byl dnem focení. A musím říct, že udělat nějaké pěkné fotky je už nadlidské úsilí. Modelky z našich štěňátek asi nebudou. Všechno je totiž zajímavější než jen tak sedět nebo stát - bráchu vedle je třeba kousnout do kožichu, travičku třeba očuchat, po mamince je třeba se podívat......   No snad se nám nakonec trochu té štěněčí krásy, roztomilosti a rozvernosti podařilo zachytit.

Dneškem také končí štěňátkům kojenecký věk a jsou krmena rozmočenými granulemi smíchanými se štěňěčí kaší. Kessie se sice budeme snažit ke kojení přimět, ale nutit jí už nebudeme.

29. den

30. den

31. a 32. den

Nejoblíbenějším místem na odpočinek je asi 10 cm volný prostor pod ponkem v garáži. Tam se většina štěňátek snaží nasoukat a jak se tam různě pošťuchují, tak se jen ozívají rány, jak údery gongu, protože ponk je plechový. Krmíme 5 x denně rozmáčenými štěňěčími granulemi smíchanými s psí kaší. Štěňátkům chutná, ale mámino mléko je lepší tahák. Pro něj chudinku Kessie pronásledují jen co se přiblíží. Minimálně 3 x denně si ovšem nechá říct a nakojí je. Dokonce se rozhodla, že je výhodnější kojit ve stoje, což si já nemyslím, protože štěňátka na ní pořádně nedosáhnou, a tak musí být kousání daleko horší než vleže.

33. den

Dnes ráno jsme měli bojovku. 4 hladová štěnňátka se při pronásledování své matky dostala k otevřeným dveřím na zahradu a vběhla do obýváku. Tam mě uviděla, jak pro ně chystám jídlo a začala kňučet, že mají hlad. Po jednom jsem je tedy odnášela do garáže, ale vždycky to zase oběhla - nebo to možná byla jiná ?!? - Když jsem jedno nesla do garáže, tak ostatní mezí tím prohledávali spodní patro baráku, co je tam zajímavé a já jsem je nemohla najít. No zkrátka trvalo mi to dobrých 15 minut než jsem dostala všech 9 hladových krků před garáž k misce, kde se konečně mohly nažrat.

34. den - první deštík

Dnes poprvé v životě štěňátka zažila déšť a ......... vůbec je to nerozházelo. Lumpačila na trávě jako by nic. Kessie je pak řádně olízala a  my jsme se je pokusili nahnat do garáže, aby na dešti nebyla dlouho a náhodou se nenachladila. Je vidět, že ač jsou ještě malí, tak špatné počasí jim nevadí a mají raději chladno. Ostatně kdo ne, po těch zničujících parnech.

35. den - 5 týdnů

Štěňátka jsou už plně dokrmována namočenými granulemi, ale  večer krmnou dávku sežrala, tak rychle, že jsme si říkali, že musí mít ještě hlad. Rozmočené granulky k dispozici nebyly, tak jsme vyzkoušeli suché. Chviličku se s nimi potýkali, vypadávaly jim z tlamiček a lezly jim za zoubky, ale nakonec je všechny spořádali:-)

Domáhání se kojení už bylo neúnosné, protože z naší Kessie se stal štvanec, který nemá nikde pokoje. Přehradili jsme proto zahradu dočasnými ploty. Na jedné půlce zahrady teď řádí smečka a na druhé si Kessie může v klidu odpočinou.

36. a 37.den

Štěňátkům jsme udělali nové venkovní ležení před garáží. Během dne tak odpočívají už jenom venku. Jinak jsou stále živější a odvážnější - bohužel i jejich kousání jsou čím dál bolestivější:-(

V neděli se naše malá Aimee nějakým zázrakem dostala pod plotem k sousedům. Tam žalostně ňafala a neumíte si představit tu radost, když jsem ji dostala zase zpět a dala jí ke smečce. 

38.den

Zdá se, že štěňátka už využívají venkovního ležení i v noci. Ráno v 5:30 totiž 4 spali na Kesčiné matraci před vchodem a 5 v ležení před garáží. Jsou čím dál zvědavější a nebojácnější, a tak jsme jedno vytahovalo zpod boudy, kam se ve hře schovalo a nemohlo ven. Jedno nám přinesli večer sousedi, tak jsme zjistili, že si pod živým plotem asi s Kesčinou pomocí vyhrabali ležení ze kterého se jde k sousedům protáhnout. Za oběť už padl jeden keřík - stejně se mi asi nelíbil :-)

39. den

Dnes průtrž mračen zmáčela venkovní ležení před garáží, štěňátka to však do garáže nezahnalo. Objevila totiž boudu a tam se nyní přestěhovala. Tedy některá do boudy, některá pod boudu. No neumíte si představit jak byl Akyro s Abem špinaví od hlíny. A jak potom předli blahem, když jsme z nich dobré půl hodiny tu hlínu vyčesávali.

Jinak jestli jsem někdy napsala a řekla, že nějaké štěňátko je hodnější, některé drzejší, některé zvědavější, tak nyní musím tato vyjádření dementovat. Všichni jsou jak z divokých vajec, zvědavá jak opičky, koudavá jak hejno piraň a hladová jak vlci :-). Jediný kdo se trochu vymyká je černý Abu. Ne že by si nezazlobil, ale rozhodně se raději tulí.

Myslím, že se noví majitelé pomalu chystají na příchod nového člena rodiny, tak napíši něco o krmení. Štěňátka jsou plně krmena granulemi. Krmíme značkou TASTE OF THE WILD PUPPY. Dodává se ve dvou příchutích losos a bizon a já střídám obě dvě. Cena na netu při koupi velkého balení ( to se nebojte koupit - bude pryč za chvilku) je cca 100,- Kč za kilo. Nějaké granule dostanou štěňátka ssebou pro případ, že budete hned přecházet na něco jiného, tak aby se to mohlo postupně míchat. Krmit samozřejmě můžete čím chcete, ale do 1 roku štěňat by to měly být kvalitní granule určené pro štěňata velkých plemen. 

40. den

Ráno jsem zjistila, že štěňátka v noci v garáži rozhodně nespala. Porodní bedna vystaná dekami zůstala do rána nedotčená.

41. den

Štěňátka objevila boudu a hlavbně svět za boudou a pod boudou. Tam je, zdá se, ten největší chládek a tak jsou tam štěňátka nacpaná, až nechápu, jak se tam vejdou. Aronek to zkoušel i pod boudu a tam se zasekl a nemohl ven ani zpátky, tak jsem musela vzít rýč a  trochu hlíny odrýt, aby jsme ho mohli vytáhnout. Z růžové Aimee se zase stala hnědá Aimee - při hře ztracený růžový obojek se nám zatím nepodařilo najít.

42. den - 6 týdnů

Dnes se štěňátka očkovala a čipovala. Veterinář naštěstí byl ochoten přijet k nám. Jinak nevím jak bychom tu naši smečku přepravili. U očkování neplakal nikdo, ale čipování bylo asi krapet horší. Nejvíc vyváděl kupodivu Army.

Veterinář štěňátka pochválil slovy "no to jsou tedy macci". Potvrdil nám to, co už jsme věděli, že některá štěňátka mají kýlu. U pejsků je to jenom estetická věc. U fenek záleží na velikosti kýly - malá není žádným rizikem - ostatně Kessie i Caraibo také kýlu mají - větší pak může znamenat určité riziko. Nakonec jsem dala na rady vetrináře a 2 větší kýly (Alien a Atia) nechala odoperovat. Také proto ať nezatěžujeme budoucí majitele. Každá operace trvala pouhých 12 minut a na bříšku má každá 3 stehy. Už 3 hodiny od operace se naše 2 pacientky chovaly jako by se nic nestalo a až pojedou do svých domovů nic se ani nepozná.

Štěňátkům jsme nechali  vystavit evropské pasy. To pro případ, že by jste s nimi chtěli cestovat, tak jako my s naší Kessie. Mrzuté je, že kvůli dovoleným panu veterináři nepřišly objednané pasy a i pan doktor nastupuje na dovolenou. Pas si tak odvezou jenom všichni pejsi a Adele. Ostatním je budu muset poslat poštou. 

43. -  45. den

46. den - kontrola vrhu poradkyní chovu

Při kontrole poradkyně chovu konstatovala, že obzvláště pejci jsou pěkní a celkově celý vrh dopadl nad očekávání dobře, protože naše Kessie je prý nejtmavší znakatou fenou, kterou kdy uchovnili. Největší pozornost byla ovšem věnována černému Abuovi. Ač byl prohlížen ze všech stran, tak bylo konstatováno, že je opravdu celý černý a že se prý ještě nikdy nestalo, že by se 2 znakatým rodičům narodilo celočerné štěně a že je velká škoda, že nemůže být zapsán jako černý, když je tak pěkně černý bez jediného znáčku. Dodala, že se ještě poradí s hlavní poradkyní chovu, která by se na něj případně přijela podívat.  V každém případě, ale nebude moci být uchovněn a tak je úplně jedno jestli mu do PP napíší, že je znakatý s nezaloženými znaky nebo že je černý nechovný. Doufám, že se najde někdo, kdo tohoto milounkého pejska bude mít rád a bude mu jedno co má napsáno v PP.

49. den - 7 týdnů

Všechna štěňátka váží přes 5 kg (Army má 6,7 kg!) a máme po kontrole vrhu poradcem chovu, tak podle pravidel hovawart klubu můžeme štěňátka předat budoucím majitelům. Je to opravdu rozporuplný pocit. Je nám sice jasné, že nám nemůže po zahradě běhat 10 psů, ale i přesto je to těžké. Doufám jen, že ve svých nových rodinách budou prožívat nádherné psí životy.

50. den - odchází Aron a  Adele

51. den - odchází Army

54. den

I když ještě 6 štěňátek zůstalo a zdálo by se, že to je víc než dost, tak je nám tna duši teskno. Útěchou je, že se majitelé Armyho a Arona (nyní Lorda) ozvali, že zvykání na nový domov probýhá bez problémů.

Protože jsou štěňata tak vynalézavá, že zdolala náš 60 cm plotek rozdělující zahradu na 2 části, tak jsme ho raději (pro jejich bezpečnost) odstranili . Teď tedy lítají po celé zahradě jak neřízené střely a vše co zapomeneme venku neujde jejich zubům.

55.den - odchází Aimee

56. den - odchází Akyro a Abu

Dnes moje dcery odjely na prázdniny k babičce na chatu (po měsíci starosti o štěňata konečně opravdové prázdniny) a vzaly s sebou Abbey, která u nás zůstává až do září. Zůstaly tak jenom Atia a Alien a je vidět jak je z toho Kessie nervozní. Ostatně i mě je víc než těžko.

57. den- odchází Atia 

57.